Vzdání se práva svobodně a autonomně rozhodovat o azylové politice ve prospěch EU je zcela bezprecedentní a kolosální politické selhání Rakušana, Fialy a celé jejich koaliční vlády.
Českou politickou scénu zleva doprava, od opozice přes koalici, zaměstnala hádka o "výjimku/nevýjimku" z tzv. Migračního paktu. Je zarážející, jak snadno se ministru Rakušanovi (a s ním i celé vládě) podařilo spor zahltit detaily a skrze jejich sporné výklady zavléci celý problém do slepé uličky. Tento manévr, usnadněný argumentační nedůrazností opozice, pomohl zakrýt to nejpodstatnější – ČR se ve prospěch EU bez odporu vzdala svého nezávislého práva rozhodovat o tom, kdo u nás může žít.
Migrační pakt nespadl z nebe.
Je zoufalou reakcí na důsledky zničující politiky multikulturalismu – jedné z ideologií, na které Evropská unie stojí a považuje ji za žádoucí a přínosnou.
Na základě multikulturalistických představ o světě se západní Evropa po celá desetiletí otevírá migračním vlnám z Afriky a Blízkého a Středního východu, které už dávno nabyly charakteru nezvládnutelné masové migrace.
Diskuse v českém parlamentu o "výjimce" je proto zavádějícím sporem, neboť spor by měl být veden o samotnou obsahovou i formální podstatu současného evropského unifikačního procesu, o dnešní Evropské unii a jejích politikách a naší politické neschopnosti či slabosti těmto trendům vzdorovat.
Vládní Fialova koalice proti Migračnímu paktu nic zásadního nemá, ale debata o "výjimce/nevýjimce" jí nemůže vyhovovat.
Nebezpečně totiž upozorňuje veřejnost na drsnou realitu, že otázka migrace nejen nezmizela, ale naopak se České republiky začíná přímo dotýkat.
Opozici sice nabízí debata o "výjimce/nevýjimce" v předvolebním období vhodnou politickou munici, ale to podstatné nezaznělo od nikoho: Rakušanovým podpisem a vládním přikývnutím na Migrační pakt jsme se ve prospěch EU vzdali výlučného práva samostatně a svobodně rozhodovat o tom, kdo u nás v budoucnosti bude žít a komu my sami povolíme bydlet na našem území.
Už to nebudeme my, kdo bude rozhodovat o podmínkách přidělování pobytu v České republice.
Už to bude Evropská komise – a je zcela lhostejné, zda jsme si vyjednali výjimku nebo ne.
Ostatně historie existence naší země v Evropské unii má své vlastní zkušenosti s "bruselským" dodržováním výjimek.
Věřit, že výjimky jsou pro úředníky v Evropské komisi něčím posvátným, je bláhové a naivní.
Jediné, čemu evropské instituce rozumí, je uplatnění práva veta – tím bez váhání pohrozili Slováci, Maďaři a dokonce i probruselský Tusk.
Česká vláda ne!
Vzdání se práva svobodně a autonomně rozhodovat o azylové politice ve prospěch EU je zcela bezprecedentní a kolosální politické selhání Rakušana, Fialy a celé jejich koaliční vlády.
Kde vzali mandát, aby svévolně, bez rozsáhlé a vážné diskuse v parlamentu (když už názor veřejnosti tuto vládu dávno nezajímá) zavlekli Českou republiku do migračního marasmu?
Což dnes a denně nepřibývá informací o sociálních, společenských, ekonomických i bezpečnostních problémech, kterými si Německo, Francie, Itálie, Belgie nebo Nizozemí v souvislosti s nezvládnutelnou migrací procházejí?
Zeptala se vládní koalice v minulých volbách voličů, co si o tomto problému myslí?
Nabídla jim racionální řešení?
Proč Fialova vláda nepodnikla něco podstatného (nebo alespoň proces přijetí Migračního paktu zpomalujícího) v rámci tolik opěvovaného českého předsednictví EU?
Neudělala nic!
Jen veřejnost opíjí představou, že budeme mít jakousi "výjimku".
Shrňme si to tedy:
– Téma masové migrace je mimořádně závažným fenoménem rozhodujícím o budoucnosti významné části evropského kontinentu. Své kořeny má v ideologii multikulturalismu, která je jedním z nedotknutelných stavebních kamenů politik Evropské unie;
– Migrační pakt je reakcí západní části EU na masivní příliv imigrantů do jejich prostoru. Cílem paktu je přesměrovat migranty do zemí, kam primárně nesměřují. Tedy i do České republiky;
– Tím, že Fialova vláda prostřednictvím ministra Rakušana tzv. Migrační pakt akceptovala, dobrovolně a svévolně se ve prospěch institucí EU vzdala práva na výkon národní nezávislé politiky o tom, kdo u nás bude žít;
– K takovému rozhodnutí s tak dalekosáhlými důsledky Fialova vláda neměla mandát od českých voličů a její rezignace na tak výlučně národní pravomoc, jakou je rozhodování o tom, kdo v naší zemi může či má žít, je neomluvitelná;
– Diskuse o "výjimce" či "nevýjimce" už je "pouze" sporem o technicistní detail řešení;
– Jediným možným a správným řešením je Migrační pakt za ČR vetovat (podobně jak o tom uvažují Slovensko, Maďarsko a Polsko). Fakt, že Fialova vláda nechce problém řešit podobně razantně, je důkazem její vazalské, nekritické probruselské politiky;
– Zvažujeme-li při příležitosti 20. výročí vstupu ČR do EU výnosy a náklady tohoto rozhodnutí, pak podvolení se Migračnímu paktu a vzdání se práva samostatně určovat národní přistěhovaleckou politiku jsou nejen chybou Fialovy vlády historického rozsahu, ale také ohromným nákladem členství ČR v EU s dalekosáhlými důsledky.
Q.S.
No, selhání....
Oni jen mají jiné priority a zadání.