Svíce

Vy tiché svíce žhnoucí,

větve paže zvoucí.

V listí ptáků píseň,

zažehnává tíseň.

Vše v harmonii, v řádu,

v protikladu pádu.

Jímž člověk sobě škodí,

bolestí se brodí.

A břemena svá vrhá

na ramena druhá.

Již zapomněl na žár

na bělost vodních par.

A smutný je a sám

a úsměv pouhý klam.

Snad otevře oči,

do míru žití vkročí.

Od kořenů bytí

až tam, kde Světlo svítí..

Q.S.