Svět stojí na prahu obrovské katastrofy s nevratnými následky
Už není důvod dávat si ubrousek před ústa: Svět se nachází na pokraji smrtelného nebezpečí a vedou ho nezodpovědní šílenci bez jakýchkoli znalostí mezinárodního prostředí, kteří si ani neuvědomují, do čeho nás ženou. Diskutujeme o úplných hloupostech, které patří do oblasti politického folklóru, a nejsme schopni porozumět podstatě toho, co se kolem nás odehrává. Opravdu nikoho neznepokojuje, kolik konfliktů najednou vypuklo téměř souběžně? Ukrajina, Rusko, Izrael, Palestina, Libanon, Írán, Tchaj-wan, Čína, Jemen, Saúdská Arábie, Súdán, Arménie, Ázerbájdžán…
Ten enormní nárůst konfliktů má svou jasnou příčinu: nacházíme se uprostřed rozpadu mezinárodního řádu.
Přesněji: světový řád se už rozpadl, Spojené státy ztratily svou vedoucí úlohu ve světě, jsou stále slabší a v roli globální autority je nikdo nenahradil.
Varoval jsem před tím již ve své knize Rozprava o sjednocení lidstva z roku 2001, varoval jsem před tím ve svých četných mediálních vystoupeních uplynulá dvě desetiletí a ten okamžik je tady.
Jednoznačným viníkem této situace jsou USA, které četnými porušeními Charty OSN a nelegálními vojenskými agresemi (bombardování Jugoslávie, invaze do Iráku atd.) zpochybnily mezinárodní právo do takové míry, že přestalo být závazné i pro další významné hráče na světové scéně.
A toto, co zažíváme, jsou důsledky.
Přesto jsou rozhodnutí ve Washingtonu stále důležitá, vlastně se nepamatuji, kdy byly prezidentské volby v USA tak klíčové jako ty, které se uskuteční za dva týdny.
Na jejich výsledky čekají v podstatě všichni světoví lídři a jakmile bude všem jasné, co se tady vlastně děje, spustí se lavina důležitých rozhodnutí z jejich strany.
Je zde však jedna věc, která se tak snadno nezmění bez ohledu na to, kdo převezme otěže v Bílém domě, a to je znepokojivě narůstající neúcta k lidskému životu, kterou pozorujeme ve všech probíhajících válkách.
Ještě před několika lety se lídři jednotlivých zemí navzájem utěšovali, že žijeme v jednom z nejmírumilovnějších období dějin lidstva.
Už dávno to není pravda a vlastně ani nikdy nebyla, to jen vrcholoví politici nebyli dost prozíraví, aby dokázali nahlédnout pod povrch událostí, pod kterým to vřelo.
Dnes dochází k přímo kolosálnímu přehlížení civilních obětí, které by měly být ve fungujícím mezinárodním společenství mobilizačním faktorem.
Ale nejsou.
Významný kanadský lékař židovského původu (jeho prarodiče, kteří pocházeli z Košic, zahynuli v Osvětimi) Gábor Maté v jednom z rozhovorů popsal, jak po návštěvě Gazy plakal dva týdny každý den.
"Je to jako byste koukali Osvětim na Tiktoku," řekl.
"Vidět lidi hořet zaživa (po izraelských náletech na palestinské uprchlické stany – pozn. E. Ch.) je více než strašné, je to mimo chápání.
Maté přirovnal Gazu k varšavskému ghettu během nacistické okupace a dodal k tomu:
"Na rozdíl od Izraele Palestinci nemají helikoptéry Apache, řízené drony, proudové stíhačky s bombami a laserem naváděné dělostřelectvo."
Není to ojedinělý případ, když židovské osobnosti se svědomím přirovnávají řádění izraelské armády k nacistickým zvěrstvům.
IDF před několika dny bez milosti srovnala se zemí i starobylou libanonskou vesnici Mhaibib, přičemž vyhodila do vzduchu svatyni proroka Benjamina, syna Jakuba.
Zvláštní koordinátor OSN pro blízkovýchodní mírový proces Tom Wennesland zase nazval to, co se odehrává v Gaze, "stupňující se noční můrou".
Zároveň upozornil, že "v Gaze už není místa, která by bylo pro civilisty bezpečné".
Jak na toto může svět mlčky přihlížet?
Jak mohou být naši politici "zdrženliví" při takovém bestiálním vyvražďování palestinského obyvatelstva a ještě obchodovat se zbraněmi s krvavým Netanjahuovým režimem?
Co je to za pokrytectví, když naší pozornosti neujde každá oběť (i vedlejší) ruských náletů na ukrajinské objekty, a zároveň přehlížíme, že v Gaze každou noc (každý jeden den!) zavraždí izraelské útoky 100 - 120 lidí?
Namísto toho, aby světové společenství uvrhlo zločinný Netanjahuův režim do mezinárodní izolace, ještě se nechává i ponižujícím způsobem vydírat.
Izrael zveřejnil podmínku, za jakých okolností je ochoten přistoupit k příměří, po kterém již volá celý civilizovaný svět: požaduje trvalé právo operovat v libanonském vzdušném i pozemním prostoru.
Nikdo vůči této neskutečné aroganci nenamítal, že je to nejen flagrantní porušení suverenity státu, ale i porušení rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1000/2000. 1701, která byla jednomyslně schválena 11. srpna 2006.
Tato rezoluce nařídila stažení izraelských vojsk z jižního Libanonu a vytvoření nárazníkového pásma, které bude kontrolovat výlučně libanonská armáda a mírové jednotky OSN.
Právě tato rezoluce ukončila válku mezi Izraelem a Hizballáhem v roce 2006.
Tuto rezoluci schválila izraelská vláda 13. srpna 2006 poměrem 24 pro, 1 se zdržel a zavázala se k jejímu plnění.
Obě strany však rezoluci sporadicky porušovaly.
Izrael se nikdy nestáhl z libanonských vesnic Ghajar a Kfarchouba, az farem Shebaa (pás země na libanonsko-syrské hranici okupovaný židovským státem).
Světu však uniká skutečný záměr Izraele v této válce.
Tím není zabíjení bojovníků Hamásu a Hizballáhu - to jsou, cynicky řečeno, pouze vedlejší škody.
Izrael se chce v první řadě zbavit Palestinců "od řeky k moři" a vytvořit nárazníkovou zónu v jižním Libanonu pro izraelské osadníky.
Za tímto účelem probíhá na severu Gazy systematické vyvražďování palestinského obyvatelstva.
Cílem tzv. Generálního plánu, který požaduje evakuaci všech civilistů severně od koridoru Netzarim, je "vyčistit" sever od palestinského živlu.
Ti, kteří zůstanou, budou nemilosrdně vyhlazeni, ať už přímo vojensky nebo blokádou (hlad, žízeň, nedostatek energií).
A svět stále mlčí.
Ozval se jen jinak konformní francouzský prezident Emmanuel Macron, který vyzval k okamžitému zastavení dodávek zbraní pro Izrael.
Ale jeho zoufalý hlas zanikl v moři lhostejnosti.
Někdo by mohl říci, že světové mocnosti jsou zaměstnány řešením konfliktu na Ukrajině.
Ale ani tam nepředkládají rozumná řešení.
Rozum mi nebere, proč jsme už dávno neposlali Zelenského i s jeho šílenými návrhy s prominutím k čertu.
Proč se stále tváříme, že jeho nemocné nápady jsou "zajímavé", když všichni vědí, že je to totální hloupost.
Nehledě na to, že od stejně nereálného "mírového plánu" přešel jaksi nekoordinovaně k "vítěznému (tedy válečnému) plánu", to, co předložil, není žádný plán (protože plán má vždy konkrétní řešení), ale zbožná přání, která se zrodila v čísi profetované hlavě.
Úplně rozumím maďarskému premiérovi Viktoru Orbánovi, který po přečtení Zelenského blouznění otevřeně řekl, že je zděšen.
Okamžité přijetí do NATO?
Ať mu student druhého semestru mezinárodního práva vysvětlí, že Severoatlantická aliance nemůže přijímat za členy státy, které mají nevypořádané hraniční spory se sousedy.
Nahrazení amerických vojáků v Evropě ukrajinskými?
Dovedete si to představit?
Pax Ucraina nebo Kyjev jako světová velmoc?
No a poslední žádost kyjevského vládce mě úplně položila: prý máme (rozuměj vojska NATO) nahradit ukrajinské vojáky, neboť jsou už vyčerpaní.
Vážení, toto není ani vítězný, ani mírový plán, toto je návrh totálního psychopata na třetí světovou válku.
Jak to, že mu na tyto nehoráznosti neumí nikdo do očí říct, že je úplně mimo a místo toho mu lichotí jako pacientovi a poplácávají ho jako v Andersenově pohádce o císařových nových šatech?
Mám vážné obavy, kam směřuje tento vývoj.
Nikdo vám neřekl, jak blízko byl nedávno svět ke třetí světové válce, kdy spolu americký prezident a britský premiér jednali ve Washingtonu o povolení pálit raketami dlouhého doletu na ruské území.
Je zjevné, že už na tom byli dohodnuti, když zdroj z Kremlu (podle New York Times) předal Bidenovi a Starmerovi vzkaz, že pokud to udělají, Moskva bude vojensky reagovat.
Nemyslím si, že se tohoto plánu vzdali, jen ho oddálili, aby získali moment překvapení.
Pokud pozorně sledujete tento vývoj, musí vám běhat mráz po zádech z toho, jak tito lidé nedokážou předvídavě přemýšlet, jak neumí uvažovat o důsledcích a v souvislostech.
A právě těmto panákům jsme svěřili osud této planety.
Naše média už dávno ztratila schopnost analyzovat, dělají jen rešerše propagandistických blábolů, aniž by se alespoň zamyslely nad tím, zda jim dávají smysl.
Například už dlouhodobě se straší tím, že Putin změnil jadernou doktrínu a že vyhrožuje nukleární válkou.
Rusko sice opravdu snížilo práh pro odpálení jaderných zbraní, ale stále je formálně vyšší než u Američanů, Britů nebo Francouzů.
Od dob Brežněva totiž platí závazek, že Moskva nepoužije jaderné zbraně jako první.
NATO se k něčemu podobnému odmítlo zavázat.
Netřeba za tím hledat ani tak morální jako strategické důvody.
V osmdesátých letech měl sovětský blok odstrašující převahu v konvenčních zbraních (pouze o tisících československých tanků se říkalo, že by převálcovaly Evropu až po Atlantik), proto si věřil, že dokáže udržet rovnováhu sil i bez taktického jaderného úderu.
Ale když v devadesátých letech v důsledku zhroucení sovětského impéria Rusko tuto převahu ztratilo, Západ nepovažoval za nutné se jakkoli omezovat.
Proto USA v roce 1999 odmítly německý návrh, aby se Severoatlantická aliance zavázala, že neudeří jadernými zbraněmi jako první.
Právě naopak, v doktríně přijaté na summitu NATO v dubnu 1999 ve Washingtonu během nelegálního bombardování Jugoslávie si v rozporu s mezinárodním právem vyhradila právo zasáhnout kdekoli, kdykoli a jakýmikoli prostředky.
Ti, kteří podporují zasílání raket dlouhého doletu nevyzpytatelné kyjevské junty pro její plánované útoky na ruské území si neuvědomují, že tyto údery by nijak neovlivnily situaci na ukrajinském bojišti, která je klíčová.
A stejně neberou v úvahu, že takové údery by podle změněné ruské jaderné doktríny legitimizovaly odvetu nukleárními zbraněmi.
Svět stojí na prahu obrovské katastrofy s nedozírnými a nezvratnými následky, proto musí urychleně přehodnotit svůj dosavadní postup.
Globální konflikt může propuknout v tuto chvíli kdekoli – na Ukrajině, na Blízkém východě, v Jihočínském moři – jsou k tomu vytvořeny všechny předpoklady.
Jsem přesvědčen, že lidstvo je dnes chytřejší než jeho nynější vůdci, proto musí bezodkladně a bezpodmínečně požadovat radikální změnu v mezinárodních vztazích.
Všechny tyto problémy, na které jsme si zadělali, se už totiž nevyřeší ani příměřím, ani dvoustranným jednáním, ale jedině vytvořením nového mezinárodního bezpečnostního systému, do kterého budou zahrnuti a ve kterém budou zohledněni všichni.
Neboť bezpečnost je buď globální nebo žádná.
Eduard Chmelár
Q.S.
Je velmi těžké nejen pochopit, ale i uvěřit mentálnímu nastavení lidí, kterým je to naprosto jedno, kteří rezignovali na jakoukoli normální budoucnost a jsou ochotni přijímat nejen nanucený ekonomický úpadek, nouzi a budoucí hladomor, ale de facto i úplnou anihilaci celých území na nichž žijí.
To pochopitelně nemluvím o psychopatických loutkách, které z vládních postů a parlamentních lavic táhnou jim podléhající národy do nebytí.
To jsou loutky připravené na dálkové ovládání prosadit a schválit cokoli dostanou od svých majitelů rozkazem.
Ani jim nemusí rozkazovat, jsou přímo naladěni na odezírání přání svých loutkovodičů, jen aby se zavděčili a vysloužili si ... co vlastně?
Podíl na moci, luxusní život s cizím pasem někde v závětří, až tu nebude k žití...?
Mluvím o průměrných lidech, většinové populaci, která apaticky, nebo i zcela bezmyšlenkovitě přebírá jakékoli devastační zhovadilosti, kterými nás skrze edukační systém a média globální mafiáni neúnavně obdařují...
To je skutečně k úvaze, kam se společnost v tomto ohledu propadla...
Je to varující a již to nese své jedovaté ovoce...
Jeho radioaktivní pachuť nezastře ani zběsilý boj s dezinformacemi, cenzura a pronásledování...
Mlčet v této době znamená ztratit duši!