Prastará smlouva s ďáblem o duši, o nic jiného se ani nehraje…

 "Jak pramálo stačí, aby byl zmařen lidský život.

Někdy jediný podpis – chtěl ses zachránit, a přitom jsi podepsal ortel zkázy.

Prastará smlouva s ďáblem o duši, o nic jiného se ani nehraje.

Příliš záhy v životě, kdy se chce létat, kdy se zdá tolik cest otevřených, a nakonec zbude jediná.

Tento úryvek z novely Vladimíra Körnera "Život za podpis", jejíž děj nás zavádí do doby prusko-rakouské války roku 1866, jsme s kolegou před lety vybrali jako motto k jeho biografii zachycující životní příběh posledního předsedy Československé strany sociálně demokratické, Bohumila Laušmana (Jiří Šolc: "Útěky a návraty. Bohumil Laušman - osud českého politika.", Naše vojsko, Praha 2009).

Via mala, ta nejhorší, tu ti uchystají druzí, není úniku.

Spása nebo zkáza vyjde nastejno, sebezničením nelze zvítězit.

Buď čertu sloužíš, nebo jsi proti němu třetí cesta zdánlivě není.

A co když existuje, co když je právě ona zdrojem skutečného lidského údělu?

Křivolaká cesta pomsty a předstíraných něžností, totální zrady a přetvářky, nekonečná odčiňování jakési viny, která nebyla zaviněna.

Zanech všech nadějí, ničeho si ďábel neváží jak svých protivníků, na jejich zničení je zařízen.

Bojí se pouze těch osamělých, ponížených tvorů, jedovatých šípů ze zálohy.

Není šance k vítězství, broďme se pouze bahnem, neboť se chystá na nové deště, jako každý den onoho válečného léta.

Voda z nebes spláchne zoufalství člověka i jeho podobu v propadlišti času, zůstane sotva v paměti jediné generace, někdy jediného člověka.

Samota bývá někdy nejmilostivější ortel a smrt vykoupením, pokud s ní přijde i lidské zapomenutí.

Kéž by!

Zbývá dát odpověď poslednímu soudci, který již není z tohoto světa.

A co když ten poslední spravedlivý vůbec neexistuje?

Vždy si uvědomuji, jak je nesmírně důležité stát pevně a jednat v souladu se svým svědomím a s 'vyššími mravními principy'."

V souvislosti s Laušmanovými dramatickými osudy si říkám, jaká slova bychom mohli napsat na první stranu životopisů představitelů současné politické reprezentace našeho národa.

…Pokud by byly napsány…pravdivě, objektivně, sub specie aeternitatis.

Jaké motto by asi vystihovalo jejich práci pro naši zemi…

Pád České republiky do temné propasti bídy v oblasti mravní, kulturní, ekonomické, politické je výmluvným svědectvím o činnosti neschopných politiků…

Anebo všehoschopných?

Komu slouží…?

A komu sloužíme my…?

Nenechme se mýlit provokativní Körnerovou otázkou…

Třetí cesta vskutku neexistuje…

I pouhý náš vnitřní, očím neviditelný, podpis na pomyslné smlouvě s ďáblem… nám může přinést …ortel zkázy…

I naše lhostejnost, přitakání zlu…nám může přinést…ortel zkázy…

Možná je čas připustit si, že i my sami se jednou ocitneme před Soudcem, který již není z tohoto světa…

L. K.