Pohádky
Vědění a zkušenosti se přes nesčetná pokolení předávají formou lidových vyprávění, mytických a náboženských příběhů, legend a pohádek. Mnohá vyprávění jsou určena i dětem a dnes je nazýváme pohádkami.
Sytí jejich obrazotvornost, podněcují představivost a nenásilně, poutavě učí a připravují je pro život.
Již u antického filosofa Platóna se dozvídáme, že staré ženy vyprávěly svým dětem symbolické příběhy – mythoi.
Odtud je blízko k řeckým mythos - mýtům.
Oba pojmy vycházejí z řeckého muthos - příběh, slovo nebo výrok.
Hranice mezi mythoi - pohádkami a mythos - mýty je nezřetelná a mohou sloužit navzájem jako synonyma.
Pohádky jsou jednodušší strukturou i obsahem, jsou kratší a pro posluchače jde o zábavnější formu vyprávění, než je tomu u mýtů.
Mýty vysvětlovaly zákonitosti fungování světa, v pohádkách lze hledat spíše jednotlivá ponaučení podávaná hravým způsobem.
Ovšem pohádky i mýty v sobě nesou moudrost vzdálených předků, ponaučení, rady jak funguje svět a varování, na co si dávat pozor.
Vyprávění v podobě pohádek i mýtů jsou založena na básnické fantazii, zejména ze světa nadpřirozených jevů.
I přes rozmanitost dějových zápletek ale vyprávění není volnou hrou fantazie, vše má přísná pravidla.
Neuplatňuje se zde skutečná geografie, ani jména historických nebo současných postav.
Děj se odehrává v neurčité minulosti (za dávných časů).
Zvláště pohádky jsou po slohové stránce charakteristické ustálenými začátky i závěry a doslovným přejímáním a opakováním přímé řeči.
Pohádkový děj je gradován.
Důležitou úlohu zde také sehrávají symbolika čísel, především číslo tři (trojí opakování, tři úkoly, předměty, bratři, sestry, sudičky atd.), dále pak často čísla sedm, devět, dvanáct, třináct, čtyřicet, sto.
Příběhy samotné nejsou racionálním popisem skutečnosti, je v nich symbolika, vystupují zde nadpřirozené postavy a posluchači zpravidla nevěří, že by se mohly odehrát ve skutečnosti.
Přesto, nebo právě proto, lze z nich čerpat vědomosti důležité pro reálný život v každé době.
Gustave Doré: Červená Karkulka
Podle autorství dělíme pohádky na lidové a autorské, kdy i řada autorských pohádek jsou úpravy těch lidových.
Lidové pohádky patří k těm nejstarším a jejich přenos před generace dokazuje jejich vysokou hodnotu, jsou naším vzácným kulturním dědictvím.
V dalším se proto zaměříme na pohádky lidové, mající kořeny v dávné kulturní tradici.
Budeme v nich hledat ponaučení právě pro naši dobu.
Pojďme v pohádkách hledat pravdu!
Dobro a zlo
Duší všech pohádek je boj dobra se zlem.
Správná pohádka má dobrý konec, vždy končí vítězstvím dobra nad zlem.
Ovšem nejen to - v pohádkách bývá zlo nakonec po zásluze potrestáno.
Zde je obecné moudro pohádek i rada našich předků:
Dobro vždy zvítězí nad zlem, i když situace může vypadat beznadějně.
Zlo musí pojmenováno a potrestáno!
To je důležitá rada i pro naši současnost.
Jakmile zlo poznáme, nestačí mávnout rukou a udělat za ním tlustou čáru.
Zlo je nutné pojmenovat a potrestat jeho protagonisty.
Jinak bude skrytě působit dále a projeví se brzy s ještě větší silou a vynalézavostí.
Příkladem může být situace kolem covid-19 s mnohdy povinnou či alespoň silně propagovanou a prosazovanou vakcinací.
Ničivé následky "vakcín" proti covid-19 jsou již všeobecně známy, přesto jsou hlavním proudem propagandy stále zamlčovány, a lidé přemlouváni k dalším a dalším posilovacím dávkám.
Ten, kdo stál v čele vlády, která prosadila povinné očkování pro určitou skupinu obyvatel, se zřejmě opět stane premiérem.
Na Slovensku začíná být dřívější covidová politika alespoň kritizována, ale je za ní dělána tlustá čára.
Nikdo nebude souzen ani potrestán.
A pokud toto zlo nebude pojmenováno ani potrestáno, přijde brzy další hra na pandemii a tentokrát bude povinné očkování prováděno s mnohem větší silou.
Mnohé moderní autorské pohádky porušují základní princip a dobro i zlo relativizují.
Zlo je zamlžováno.
Novodobé pohádky učí děti přestávat zlo rozpoznávat, smiřovat se s ním, přestat proti zlu bojovat a naopak zlo přijmout do jejich životů.
To je znakem prohlubující se degradace společnosti, cesta k jejímu konci.
Q.S.
"Mnohé moderní autorské pohádky porušují základní princip a dobro i zlo relativizují."
Vskutku...
L.K.
"Je to jen pohádka…", posteskne si mnohý dospělý, dotkne-li se pohádka jeho srdce.
Jako by pohádky byly oddělené od světa, v němž žijeme…jako by tvořily samostatný svébytný svět, tak odlišný od "reálného světa," ve kterém žijeme…
Svět, v němž vždy zvítězí dobro nad zlem, pravda nad temnotou. Kde odvaha, pokora, pracovitost a poctivost je odměněna a pýcha, lenost a lež po zásluze potrestána…
Je to tak ale skutečně?
Nemohou být pohádky symbolickým odrazem dějů, které probíhají ve vesmíru?
Nezobrazují alegoricky děje odehrávající se v naší duši?... Buď na její cestě životem anebo na vývojové cestě celého lidstva?
Pohádky s úžasnou přesností odrážejí neviditelné, skryté, duchovní zákony působící ve vesmíru. Ukazují i to, co se stane, pokud je porušíme...
Dokážeme-li pohádkám porozumět…
Vyjadřují staletími ověřenou a našimi předky poznanou skrytou pravdu, moudrost a poznání. Přibližují nám svět a vesmír (stvoření), jaký skutečně je, nikoliv jak jej můžeme vnímat svými omezenými smysly.
V pohádkách ožívá vše kolem nás, setkáváme se v nich s bytostnými pomocníky, s nimiž lidé dříve žili ve vzájemné spolupráci: s lesními vílami, skřítky, vodníky, salamandry…
Jaké nejdůležitější zákony vesmíru se promítají v pohádkách?
Zákon lásky, láska a její nepřemožitelná síla, je přítomna ve všech pohádkách…
Milovaná bytost může být vysvobozena vždy jen poté, co milující projde ohněm zkoušek a prokáže pevnost opravdové nezištné lásky, která nemyslí na sebe, na své ohrožení, nýbrž na dobro druhého. Takové lásky, o níž mluví apoštol Pavel v "Novém Zákoně"…
Připomeňme si například pohádku "Kráska a Netvor", v níž Netvor daruje život otci, který utrhl růži na jeho zahradě pro svou nejmladší dceru, pod podmínkou, bude-li mu jedna z jeho dcer dělat společnost… Láska k otci a soucit s Netvorem, dobrota srdce, sebeobětování… Láska byla jedinou silou, která mohla Netvora vysvobodit ze zakletí.
V pohádce "O zlatém kolovrátku", kterou nádherným způsobem přebásnil Karel Jaromír Erben v "Kytici," si může pozorný čtenář uvědomit působení zákona zvratného působení, zákona setby a sklizně… Jaký osud připravujeme druhým, takový si budeme sami muset prožít…
Jaký osud přichystala matka a Zloboha Dobrunce, takový je samotné nakonec potkal…
Kdo zasívá dobro a lásku, ten je sklízí, stejně jako ten, kdo zasévá zlo…
Zlo bude pro něho jistou odměnou…
Je to v životě snad jiné…?
V mnohých pohádkách, například v pohádce "Princ Bajaja" jsme svědky také spolupráce s bytostnými silami (koník promlouvá k princi lidským hlasem a pomáhá mu připravit se k boji s draky), odevzdání se do Boží ochrany (když jde král do boje s nepřítelem). Je v ní také poučení o tom, abychom se nevzdávali, jakkoliv je nepřítel v sebevětší převaze (boj Bajaji se třemi draky; král se postaví mnohem silnějšímu nepříteli).
Vítězí, tak jako v životě, odvaha, skromnost, upřímnost srdce…
Navzdory tomu, že nám mnohdy připadá, že v reálném tomu tak není…
Obhajuje-li v pohádkách člověk ušlechtilost a čistotu, pravdu, bývá mu "zázračně" pomoženo…
Vzpomeňme například na pohádku "O ptáku Ohniváku a lišce Ryšce", kdy se pouze nejmladší ze tří bratrů na počátku své cesty podělí o jídlo s hladovou liškou.
V jiných pohádkách například královský princ či chudý chasník nakrmí cestou tajemného hladového stařečka, zachrání z osidel pavouka či vhodí rybu uvízlou na mělčině zpátky do moře…Těmto pohádkovým postavám, které v sobě nosí soucit a nezatvrdily svá srdce, je nakonec pomoženo zachráněným zvířetem či tajemným stařečkem, a to i v situacích, ve kterých by si sami nevěděly rady…
Že je tomu v našich životech jinak…? Skutečně…?
V pohádkách nacházíme také kategorický imperativ: nereagovat na zlo zlem. Vybavme si například pohádky "O dvanácti měsíčkách" či ruskou pohádku "Bílá kachnička". Hlavní postavy pokorně přijímají vše, co jim osud přináší…
Bez reptání… a s láskou i k těm, kteří jim ubližují…
Jaká moudrost je v pohádkách ukrytá?
Máme-li srdce otevřené, můžeme v pohádkách nacházet otisk působení Vyšších Zákonů.
Pohádky nejsou od našeho života odtržené… Představují vzorce, podle něhož se odvíjí život.
Učí nás jednoznačně rozlišit dobro od zla…
Probouzí v nás touhu jednoznačně se postavit na stranu dobra…
Učí nás poznávat přírodu, svět bytostných sil, vnímat celé stvoření jako jeden celek, jehož jsme součástí…
Učí nás, že leckdy vítězství lze dosáhnout, kromě odvahy, překonáním vlastního strachu pro dobro věci či záchranu člověka…
Učí nás nevzdávat se při nepřízni osudu…
Učí nás bdělosti a ostražitosti…
Učí nás spolupráci…
Učí nás i vědomí toho, že pokud chybujeme, lze chybu napravit…
Pomáhají nám uvědomit následky našich činů…
Pomáhají probouzet ušlechtilé city a vlastnosti (neoplácet zlo zlem, odpuštění, soucit, touhu pomoci někomu v nouzi) …