Jaké znaky vtiskneme do našich pomyslných vnitřních erbů…?

Erb víry

"Víra nám dává, tak jako dávala už nesčetným pokolením, schopnost rozeznat světlo a tmu.

A právě to je smysl života, smysl duchovních erbů.

Ať umístíme na svůj erb cokoliv, nakonec stejně zjistíme, stejně jako to zjistí ostatní, že erb zrcadlí naši tvář.

Erb je zrcadlo.

Neoklamatelné zrcadlo.

Náš erb ukazuje naši podobu, ať si ji pokoušíme jakkoliv zastřít a zamluvit…

Mít svůj erb je podivuhodné umění…

Je to umění uvědomit si svou vlastní tvář, svou vlastní, pravou podobu při pohledu na hodnoty, které jsme si vyvolili, a které do nás vstoupily…

A naopak – náš erb se zrcadlí v nás, tak jako my sami se zrcadlíme ve svém erbu.

Jaké hodnoty jsou v našem erbu?

Do jaké erbovní rodiny nás řadí?

Dnes, právě dnes?"

Erb lásky

"Kdo si dal do svého duchovního erbu lásku, vložil do něj domov, domov pro sebe i pro své blízké, domov, který jej nezradí.

Pokud jej nezradí on.

Naše erbovní znaky nás nikdy nezradí.

Pokud je nezradíme my.

Znamení lásky v erbu je svědectvím o přítomnosti jiného velkého znamení: znamení soucitu.

Znamení milosrdenství.

Tato doba odkládá soucit do starožitnictví slov, stejně jako do něj odkládá milosrdenství – a neuvědomuje si, jak jsou tato slova živá, jak nikdy nepřestala být moderní, – jak si nesou svoji modernost napříč tisíciletími, stejně, jako si ji nese láska – neuvědomuje si, jak tato dvě slova jsou měřítky toho, zda je ještě člověk člověkem a na kolik jím přestal nebo nepřestal být.

Podle toho, kolik je v nás lásky, víry – – kolik je v nás soucitu, podle toho jsme nebo nejsme lidé…všechna ostatní erbovní znamení, jaká vkládáme do svých vnitřních erbů – ať už hlasitě hovoří o tom anebo onom – jsou jen podružná a nedotýkají se základů naší vlastní existence…"

Z knihy Eduarda P. Martina: "Heraldické eseje"

Knihy spisovatele, básníka, dramatika a vydavatele Martina Petišky (1951), který publikuje pod pseudonymem Eduard Martin (též Eduard P. Martin či Martin P. Edwards), jsou možná některým čtenářům důvěrně známé. 

Je autorem více než padesáti knižních titulů rozličných žánrů.

Eduard Martin je synem známého spisovatele, básníka a překladatele Eduarda Petišky (1924–1987), jehož díla jsou zapsána ve zlatém fondu české literatury především díky jeho tvorbě pro děti a mládež. 

Ostatně, kdo by nečetl jednu z jeho nejznámějších knih − "Staré řecké báje a pověsti"… 

Jeho knihy byly přeloženy do několika desítek jazyků. 

Připomeňme alespoň některé názvy jeho knih pro děti: 

"O jabloňce", "O dětech a zvířátkách", "Pohádkový dědeček", "Martínkova čítanka"… 

Dětským hrdinou příběhů o Martínkovi je právě spisovatelův syn…

Martin Petiška kráčí v literárních stopách svého otce. 

Zabývá se také heraldikou a genealogií, v roce 1991 založil nakladatelství Martin, v němž od roku 1996 vydává "Almanach českých šlechtických rodů." 

Působil na Filozofické fakultě UK − na Katedře českého jazyka a literatury, přednášel na Katedře divadelní vědy, na Univerzitě Jana Amose Komenského vyučoval tvůrčí psaní.

Ve svém díle předává čtenářům hluboká poselství o nenahraditelnosti lásky…víry… ušlechtilosti…milosrdenství…soucítění…trpělivosti… v našich životech. 

Právě to jsou hodnoty, které se jako červená nit vinou celou jeho tvorbou, ať se již jedná o romány, povídky, poezii, divadelní hry či knihy žánru science-fiction. 

Jeho knihy nás vedou k zamyšlení nad našimi životy pod zorným úhlem věčnosti …

"Svět se příliš zrychlil, rozum vypádil tak divoce, že předběhl srdce, a to zůstává v dálce, stále se rozumu vzdaluje, úpí a trpí," píše Martin Petiška v knize "Prorok?".

Nás však jeho povídky a eseje navedou zpět k srdci, k citu …

Jako je tomu i u drobné útlé knížky nazvané "Heraldické eseje"…

Vyzývá nás, klást si otázku, zda ty nejdůležitější, zdánlivě nenápadné hodnoty ve svých životech nepřehlížíme…

Vede nás k tomu…zastavit se…a pohlédnout, jaké znaky na našich niterných erbech svítí.

Jsou to znaky světla?

Anebo znaky tmy?

Neboť "štěstí nebo zoufalství člověka závisí na tom, jaké hodnoty si položí do svého vnitřního, do svého duchovního erbu" …

Jaké znaky si do svých zdánlivě neviditelných erbů vepíšeme…milí přátelé…?

L. K.