Eutanazie – vskutku „dobrá a milosrdná smrt“?
"Nepodám nikomu smrtící prostředek, ani kdyby mne o to kdokoli požádal, a nikomu také nebudu radit (jak zemřít)."
Z Hippokratovy přísahy, kterou skládají lékaři
Deuteronomium 32, 39
Nyní hleďte, jsem jedině já
jiný bůh vedle mne není,
já usmrcuji i obživuji,
zdeptal jsem a zase zhojím,
není, kdo by se vytrhl z mé ruky.
Genesis 9,6
Kdo prolije krev člověka,
toho krev bude člověkem prolita,
neboť člověka Bůh učinil,
aby byl obrazem Božím.
Dobrá smrt… milosrdná smrt… soucitná smrt… řízeně dobrovolný odchod ze světa …řízená smrt…důstojná smrt …všemi těmito souslovími je označována eutanazie.
Definice eutanazie podle Světové lékařské asociace: "vědomé a úmyslné provedení činu s jasným záměrem ukončit život jiného člověka za následujících podmínek: subjektem je kompetentní informovaná osoba s nevyléčitelnou chorobou, která dobrovolně požádala, aby její život byl ukončen, jednající ví o stavu této osoby a o jejím přání zemřít a páchá tento skutek s prvořadým úmyslem ukončit život této osoby; skutek je proveden se soucitem a bez osobního zisku."
Důležitý je zde úmysl zabít. Zabít na vlastní žádost pacienta.
Co cítíme, slyšíme-li vyslovovat sousloví, jimiž je eutanazie svými zastánci pojmenována? Zřejmě si nemůžeme nevšimnout snahy zahladit a skrýt slovními spojeními skutečnou podstatu eutanazie, kterou je vražda ze strany toho, kdo jí vykonává a sebevražda ze strany toho, kdo o ni žádá a přijímá ji.
Eutanazie však není smrtí dobrou…ani milosrdnou…ani důstojnou.
Jde o selhání lékařů, společnosti, zdravotnictví i blízkých nemocného.
Člověk v případě eutanazie překročil hranici, která je mu určena.
Zasahuje tam, kde může zasahovat pouze Bůh.
Eutanazií je porušován Řád stvoření.
Jejím přijetím člověk povýšil sám sebe na pána života a smrti, který má právo rozhodovat o tom, kdy opustí tento svět, případně rozhodovat o osudech druhých − čí život zůstane zachován, a naopak čí život již není "hoden" toho, aby byl dál prožíván, byť je to třeba v bolesti a utrpení.
Ti, kteří prosazují a obhajují eutanazii, by si měli být vědomi toho, že Boží zákony můžeme poznávat, žít podle nich, nikoliv je měnit…
Zastánci eutanazie však sklízejí v posledních letech nebývalé úspěchy.
Ještě koncem 90. let 20. století neexistovala země, kde by byla povolená.
V současné době je sice ve většině zemí světa je nezákonná, uznává ji: Nizozemsko, Belgie, Lucembursko, Kolumbie, Kanada a Nový Zéland. Eutanazii povolují také některé australské státy.
V některých dalších státech je legální takzvaná asistovaná sebevražda, tedy sebevražda vykonaná s pomocí jiné osoby. Může se jednat o laika, nebo o lékaře. Rozdíl mezi asistovanou sebevraždou a eutanazií spočívá v tom, že při eutanazii vykonává akt usmrcení napomáhající osoba, zatímco při asistované sebevraždě sebevrah sám.
Asistovaná sebevražda je nyní legální například ve Švýcarsku, Belgii, Nizozemsku, Lucembursku, Kanadě a v několika státech USA.
Pasivní eutanazie (tj. přerušení anebo odnětí léčby) je pak povolena v mnohých dalších zemích, mimo jiné ve Francii.
V České republice byl v roce 2008 učiněn neúspěšný pokus o legalizaci eutanazie.
Návrh zákona o "důstojné smrti", jak byl svými tvůrci nazván, tehdy podpořilo pouhých 9 senátorů a nebyl schválen…
Nicméně sociologické průzkumy z roku 2024 uvádějí, že s eutanazií souhlasí 73 procent občanů České republiky, 55 procent lékařů, 75 procent zdravotních sester...
Vznikají spolky za legalizaci eutanazie (např. "Pro eutanazii"), i politická hnutí (např. hnutí "Hlas"), v jejichž programu je uzákonění eutanázie.
Proč je společnost tak tolerantní k eutanazii?
Stojí za tímto postojem nevědomost?
Dílem tomu tak bezesporu je.
Žel, v dnešní materialistické a konzumní společnosti zaměřené na ekonomický růst, spotřebu, úspěch a vydělávání peněz, jsou duchovní hodnoty a duchovní poznání zatlačovány do pozadí.
Témata, jakými jsou hledání smyslu života, otázky související se smrtí a umíráním a stářím, jsou vytěsňována, odsouvána, překrucována.
Jsou na obtíž.
To, co platí pro mnohé v dnešní společnosti je…žít podle svých představ…užívat si.
Smrt je těmi, kteří eutanazii prosazují, a kdo volají po jejím uzákonění v České republice, vnímána jako prohra.
Konec, po němž už nic nenásleduje…
Připomeňme jen, že v historii se nesetkáváme s civilizací, která by takovým způsobem, jakým je povolení eutanazie, zasáhla do života nevyléčitelně nemocných a umírajících.
Výjimku tvoří zneužití eutanazie v nacistickém Německu.
Je však třeba říci, že zde usmrcování lidí tímto způsobem probíhalo tajně a v rozporu s tehdejší platnou legislativou.
Také ve starověké Spartě byla novorozeňata, která rada starších shledala slabými, vhozena do propasti blízko hory Taygethos.
Jaké jsou argumenty zastánců eutanazie, s nimiž se většina společnosti, žel, ztotožňuje?
Společnost se ubírá tím směrem, jak myslí, cítí a jedná většina jejích členů…
Pod tímto zorným úhlem je důležité znát tyto argumenty zastánců eutanazie:
přesvědčení, že člověk je bezvýhradným pánem svého života, jejž může i zničit, rozhoduje jen vůle člověka (jde o popření Boha a nerespektování Boží vůle a Božích zákonů)
rozhodující je vždy svoboda člověka (bez ohledu na Boží zákony)
důraz je kladen na svobodnou volbu (osobní svoboda je kladena nad Boží zákony)
eutanazie je vydávána za poskytnutí "milosrdenství" v utrpení a umírání
život je pojímán jako neustále zlepšování, růst, člověk je vnímán jako fyzické tělo (zcela chybí duchovní rozměr člověka)
materialisticky je pojímána také smrt: je to prohra, po smrti již nic nenásleduje
V zemích, kde byla eutanazie povolena, se mohou odehrávat i následující situace:
"...ale babi, vždyť tak trpíš.
My bychom za tebou rádi chodili, ale víš, že to nejde…
Kdybys tady podepsala, že souhlasíš s důstojným odchodem, tak pan doktor říkal, že vlastně jenom usneš a bude to pro tebe úleva.
Víš, mám tě rád, ale nemohu se prostě jen dívat, jak trpíš.
Víš, jak mne to bolí. No tak babi, proč pořád nic neříkáš.
Dobře, když nechceš a jsi takový sobec, tak si tu buď.
Chtěl jsem ti pomoci, ale myslíš jen na sebe..."
Blízcí a lékaři mají babičku místo lásky, pomoci a spoluprožívání bolesti a přijetí smrti, a soucitného doprovodu na druhý břeh…jediný "milosrdný" návrh – zabití. ...
…A babička, která se cítí opuštěná svými nejbližšími, která ztratila smysl života, naději… cítí, že je svým blízkým na obtíž, a že volba "dobrovolné smrti" se od ní očekává, nakonec souhlasí...
Na její volání po lásce, soucitu a pozornosti se jí dostává...zabití.
A zabíjení se stává "milosrdným skutkem"...
Jaké to má tragické dopady na celou společnost…
Rozvratný je dopad na vnímání nedotknutelnosti a ceny života.
Nemluvě o naprosté ztrátě v důvěryhodnost lékařství.
Nemluvě o tom, že lékaři porušují Hippokratovu přísahu…
O milosrdné smrti můžeme hovořit jen tehdy, pokud lékař ulehčuje utrpení nemocného do posledního dechu…tím že se neomezuje jen na péči o fyzické tělo člověka, ale léčí také jeho duši a pomáhá duchu umírajícího přejít na pomyslný "druhý břeh".
Milosrdná smrt je tam, kde je láska…a podpora a pomoc i ze strany blízkých nemocného.
To je cesta a východisko, jak řešit nelehkou situaci nevyléčitelně nemocných a umírajících. Musí platit – pomáhat v umírání ano, pomáhat ke smrti ne.
Tak, jak se o to snaží paliativní péče a hospicové hnutí.
Eutanazie je v rozporu s Boží vůlí.
Nemůže jí nic ospravedlnit.
Je v rozporu s Boží láskou…se Zákony vesmíru…je zásahem do nedotknutelnosti každého lidského života…
A…život…je dar od Boha…
Eutanazie je proviněním proti přikázání "Nezabiješ" z Desatera Božích přikázání.
Nikdo nesmí vzít život druhému člověku, aniž by se postavil Boží lásce.
Eutanazie má vždy dva viníky.
Toho, kdo se smrti touto formou dožaduje a umírá, a toho, kdo smrt způsobil.
Představuje pohrdání darem života.
Žádný člověk nemá právo odcházet ze života vlastním přičiněním…život si nedal a nemá právo si ho ani brát…
Každý člověk má svůj "plán života" daný Stvořitelem.
Eutanazie je hrubým zásahem do tohoto plánu a jeho porušením.
Zasahuje i do Boží spravedlnosti.
I v utrpení a prožívání nemoci je možná milost.
Do okamžiku smrti má člověk možnost duchovně dozrát…smířit se s blízkými…odpustit …může se připravit na odchod na "druhý břeh"…najít cestu k Bohu…
I v posledním okamžiku může v jeho duši vytrysknout…lítost nad tím, co špatného v životě způsobil…poprosit za odpuštění…
Eutanazie je vždy těžkým poškozením umírajícího: zkracuje dobu, kdy může duchovně růst a bere mu možnost splnění plánu jeho života…
Vše bolestné, čemu se umírající cestou eutanazie vyhnul, na něho bude čekat v následujícím životě…
A co čeká toho, kdo eutanazii poskytl?
L.K.